Psí život

26. prosince 2006 v 13:45 |  *Zvířata*
Když je život krušný, lidé v něm zkouší jako psi a mají náladu pod psa. Když něco stojí za nic, nemá to takovou hodnotu, abychom to hodili psovi.
Další ustájené spojení, vyjadřuje navalné mínění o psech: Když se něco nedaří, je to špatné jako pes, je to zktrátka pro psa. Český jazyk o psech soudí, že jsou hladoví a mlsní: říká se mít hlad jako pes, mlsný jako pes.
Když se namáháme a pracujeme do úmoru, dřeme se jako pes. Nešťastníci vedou psí život, někdy zbívají zbití a zpráskaní jako psi, a když je nejhůř zhynou bídně jako pes. Ostatně nikdo je nemá rád, ani pes po nich neštěkne, jinými slovy vzal je pes! O osobě špatné pověsti, která se stýká s kýmkoli, říkáme, že si se psy tyká.
Psa neoslovujeme moc vlídně, neboť když někdo na někoho volá na psa nebo ho vyžene jako psa, asi ho příliš v lásce nemá. Postavení psů se se ostatně moc neliší od postavení otroků: Jestliže někoho coby jeho chleboránci honíme ( do práce) jako psa, je jasné, že jej chceme poze využívat. Když chceme někoho ztrestat, záminku si najdeme snadno, neboť jak známo, kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.
Jakkoli je čeština vůči psům krutá, když je venku opravdu psí počasí, pak by člověk ani psa nevyhnal. Takový nečas bychom totiž ani psu nepřáli. Vrchol zostuzení a znehodnocení ve výroku: že by od něho pes chleba, či kůrku nevzal.
O psích schopnostech nemáme vysoké mínění: pokud o vás někdo řekne, že vám něco jde jako psovi pastva nebo, že něčemu rozumíte jako pes slabikáři, nejde o věru o žádnou pochvalu.Jestliže jste k ničemu a nic nemůžete, jste tam psa platní.Nikomu nepřeji aby měl psí hlavu.
Jediné, čeho si ceníme, je přislovečná věrnost psů : říkámě, že někdo je poslušný jako pes, pokorný či věrný jako pes. I zde je ovšem kladné hodnocení spojeno s něčím nezáviděhodným, totiž s hloupostí.
Psi mohou být nejlepším přítelem člověka, ale člověk je často nejkrutější kritik psa, navzdory jeho mnohaletému ujišťování,o náklonosti a obdivu...Člověk konstatuje zachmuřeně, že to či ono neštěstí by si nezasloužil ani pes, a každého, koho nemůže vystát, nazývá prašivým psem. Notoricky zneužívá jméno psí fenky a jejího štěněte, aby projevil své opovržení příslušníkům své rasy. Ve všem tom pohrdání a přehlížení je zvlášní zvyk závisti, podobný tomu, co psychiatři nazývají sourozeneckou rivalitou. Člověk titiž ve skrytu duše prahne po něčem, co bychom mohli nazvat psí touhou, zvláštním a intenzivním nutkáním být šťastný jako pes.
Možná ubíráme psovi jeho svobodu být plně tím, čím má být: psem. Vemte si svého pejska, když ho třeba někdy vidíte, jak se šťastně prohání po louce s výrazem absolutní radosti ve "tváři", a myslím si, že dělá to, pro co byl stvořen, obzvláště když nikdo neví, co to vlastně je.
Chudáčci pejsci!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 petra petra | E-mail | 10. srpna 2007 v 15:07 | Reagovat

todle je jak muj pes a navíc tendle obrázek mam na krabičce

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama